Hustá a rovná srst, nemá tendenci se vlnit. Podsada je velmi hustá a uzavřená, výborně chrání před povětrnostními vlivy. Uši jsou porostlé jemnou zvlněnou srstí, která však není příliš mohutná. Přední i zadní nohy mají praporce.
Barva srsti
Intenzivně játrově zlatá s nádechem do zlatova na koncích chlupů. Zlatá barva dominuje. Tmavě játrová nebo s nádechem purpurové je nežádoucí.
Celkový dojem
Solidně stavěný. Aktivní, energický pes, jehož charakteristickým pohybem je výrazně houpavý pohyb na rozdíl od všech ostatních španělů.
Historie
O původu sussex španěla se neví nic jistého, protože je na stopě hlasitý, může se předpokládat, že mezi jeho předky lze vystopovat hlasitě lovící honiče. Pravděpodobný je výsledek křížení mezi starým dlouhosrstým "ptačím psem" a některým z anglických či francouzských honičů, možné také je, že ztělesňuje nejstarší a původní typ starého landšpaněla.V počátcích čistokrevného chovu byl A. E. Fuller v Rosehill Park, v hrabství sussex. Choval koncem 18. století hnědé španěly pro lovecké účely. Po Fullerově smrti započal chov strážce zvěře Relf se psem "Georgem" a fenou "Pomp". I přes své chovatelské úspěchy není mnoho znám.
Po krátkém rozkvětu plemene se nenašel ani jediný chovatel, až se opět v roce 1885 plemene ujal Moses Woolland. Vzhled plemene pak dobrých 20 let určovali jen psi z jeho chovatelské stanice "Bridford". Woolland malicherně dbal na to aby zůstal vedoucím chovatelem. Své psy jinému chovateli nepůjčil a neprodával žádné chovné feny. Bylo zopakováno při křížení Kokršpaněla pro jeho krásnou srst a Vodního španěla pro játrově hnědou barvu, ačkoli to není doloženo ani Woollandem, ani jinými chovateli. Tato křížení zapřičinila dědičné upevnění jednoho ohraničeného typu jasně odděleného od ostatních plemen španělů. Kromě své vlasti nenašel Sussex spaniel výraznějšího rozšíření. V 50. letech byla pro zdokonalení plemene přimíchána krev Clumber španěla. V současné době však plemenu hrozí vyhynutí. Poprvé byl Sussex spaniel vystaven v roce 1862 na výstavě v Crystal Palace v Londýně, a v roce 1876 vypracoval tenkrát známý kynolog Dr. Walsh první standard.
Povaha
Je vybaven vrozenými vlohami pro práci; je hlasitý při práci v hustě zarostlém terénu; má milou povahu.
Sussex španěl je psem velmi přizpůsobivým a miluje společnost lidí. Je hravý a mezi ostatními psy nebývá původcem konfliktu. Také soužití s ostatními domácími zvířaty bývá bez potíží. Špatně vychovaný pes však může projevit svou dominanci jak vůči cizím lidem, tak vůči své lidské rodině.
Dobře vychovaný pes si dobře rozumí s dětmi, které ho tolerují a nezacházejí s ním hrubě. Nesnese špatné zacházení, proto při styku s malými dětmi je nutný dohled dospělého. K cizím dětem většinou přistupuje s nedůvěrou. U tohoto plemene je důsledná a trpělivá výchova velmi důležitá. Neměly by však být používány příliš tvrdé metody, pes může přestat člověku důvěřovat. Je dobře a lehce učenlivý a inteligentní, ale někdy bývá i tvrdohlavý, a nikdy nebude slepě poslouchat vaše příkazy.
Sussex španěl je pes, který se snadno přizpůsobí jak životu v městském bytě, tak na venkově. Chován by však měl být vždy doma, není vhodné umístit ho do boudy nebo do kotce, protože nade vše miluje přítomnost svého pána. Sussex španěl je pracovní plemeno a zachoval si lovecké schopnosti svých předků. Vodu miluje stejně jako les. Je výborný stopař a slídič. Jeho původním posláním je lov pernaté. Ovšem je loveckým plemenem, které je schopno zastat jak práci slídiče, tak částečně práci barváře a honiče, je hlasitý při práci v hustém podrostu. Je ho tedy možné použít pro všestrannou práci v lese, na poli i ve vodě. Je snaživý, zvláště při práci na stopě zvěře. Má opravdu výborný čich i rychlé, vytrvalé a ochotné vyhledávání. Na škodnou je ostrý, ale ne tolik, jako většina jiných loveckých plemen. Je samostatný, což je typickým rysem většiny loveckých plemen. Používá svůj vlastní rozum.
U tohoto plemene bývá tělesný vývoj ukončen velmi pozdě. Sussex Spaniel je úplně zralý až v 5-ti letech, což je výhoda pro milovníky výstav, protože se mohou vystavovat do vysokého věku i ve třídě veteránů a není na nich poznat jejich stáří. Z téhož důvodu je ovšem také těžké vybrat si to správné štěně.
