Osrstění
Dlouhá, rovná, lesklá srst, hedvábné struktury. Nikdy není kudrnatá, krátká či tvrdá. Je hustá a odolná proti vlivům počasí. Na hrudi, spodní straně těla a na zadních stranách končetin tvoří praporce, ty však nesahají od hlezenního kloubu níže.
Barva srsti
Černá, hnědá (játrová), stříkaná, nebo jakékoli z těchto zbarvení se znaky pálení. U jednobarevných jedinců je bílý nebo stříkaný znak přípustný pouze na hrudi. Černobílé nebo hnědobílé zbarvení (strakoš) není přípustné.
Celkový dojem
Je to lovecký španěl vyvážené tělesné stavby, ušlechtilý, dobře stavěný, uzpůsobený pro aktivní pohyb a odolnost.
Historie
Field španěl, původně považovaný za variantu kokršpaněla, byl v roce 1892 uznán jako samostatné plemeno. Koncem 19. století bylo dělení na field španěla a kokršpaněla dosti nepřesné. Plemeno je chováno od roku 1800, i když se zpočátku sotva dalo mluvit o nějakém plemeni, ve stejném vrhu se tenkrát vyskytl ještě velký springer a malý kokr a tentýž vrh mohl také obnášet různobarevná štěňata. Koncem 19. století byl chov zaměřen jen na "krásu". Důležitá byla lesklá černá barva, lovecké vlastnosti plemene byly naprosto opomíjeny. Jak se již často v chovu psů stalo, zavedla i zde jednostranná orientace chovu na výstavní psy toto plemeno na pokraj zhroucení.
Kolem roku 1890 je toto plemeno popisováno jako těžkopádné. Psi se stali příliš dlouhými a těžkými, ačkoliv standard tehdy předepisoval výšku v kohoutku 47 cm, byla většina psů mnohem menší. Jedním z rozhodujících chovatelů byl tenkrát Phineas Bullock. Jeho psi se stali zcela neschopnými lovecké práce. Začátkem 20. století hrozilo, že toto plemeno vyhyne. Někteří nadšení chovatelé se po roce 1900 pokoušeli o rekonstrukci starého typu tohoto plemene zpětným krytím špringršpaněla staršího typu a susex španěla. Tímto se chovatelé zasloužili o postupný návrat field španěla do přiměřených proporcí, v jakých je znám v současnosti, respektive od konce 80. let minulého století, kdy se opět začíná objevovat na mezinárodních výstavách. Díky velkému úsilí jeho milovníků byl po roce 1948 vypracován a přijat standard Field španěla.
Povaha
Je velice učenlivý, aktivní, citlivý, nezávislý. Slídič a přinašeč zvěře. Je ideálně využitelný pro lov se střelnou zbraní (slídí nakrátko) nebo jako společenský pes pro ty, kdo žijí na venkově. Není vhodný do města.
