Osrstění
Srst střední délky, mírně zvlněná nebo rovná, těsně přiléhající. Srst je jemná s dobře vyvinutou podsadou. Přední končetiny jsou bohatě pokryty prapory, které dosahují k zápěstím. Zadní končetiny mají poměrně dlouze osrstěné kalhoty, ale žádné prapory pod hleznem. Srst na hlavě, přední straně končetin a na tlapách by měla být krátká. Dostatečně je osrstěna spodní strana ocasu. Delší srst je na spodní straně krku a na předhrudí. Náušnice (dlouhé černé pramínky na špičkách uší) jsou vysoce žádoucí.
Barva srsti
Jasně ohraničené skvrny čistě oranžovo-červené barvy na bílém podkladě. Pár malých flíčků na nohách je akceptovatelných. Oranžovo-červená barva by měla převažovat. Trochu černých chlupů, které se promíchávají s červenou a tvoří mírné stříkání je sice akceptovatelné ale méně žádoucí.
Zbarvení hlavy: jasně zřetelná bílá lysina sahající dolů až na nos. Na lících a kolem očí by měla být srst vybarvená. Lysina, která je příliš úzká nebo široká, nebo jen zčásti zbarvené líce jsou méně žádoucí.
Černý kroužek na ocase, kde přechází barva z červené na bílou je dovolen.
Celkový dojem
Harmonicky stavěný pes oranžovo-červené barvy, vícebarevný, malý lovecký pes s téměř kvadratickou kostrou.
V pohybu nese hlavu vysoko a dobře osrstěný ocas je nesen radostně zároveň s linií hřbetu nebo nad ní. Na uších je na špičce černá srst, takzvané „náušnice“. Pes se předvádí s přirozenou, nestřihanou a netrimovanou srstí.
Historie
v roce 1942 během druhé světové války začala baronka van Hardenbroek van Ammerstol znovu oživovat toto plemeno. Dala obrázek typu tohoto psa jednomu podomnímu obchodníkovi a prosila ho, aby takovéto psy vyhledal. Nalezl ve Frízsku jednu fenku, která je nyní obecně známá pod jménem Tommy. Tato fena byla zakladatelkou plemene Koikerhondje. Standard byl vypracován v roce 1966 od „Raad van Beher“ a od roku 1971 je plemeno oficiálně uznáváno.
Kooikerhondje se dříve i dnes používal k lovu kachen. Jeho úkolem je vábení kachen svým vesele mávajícím ocasem. Sám kachny neloví. Pohybuje se klidně mezi návnadami tak, aby se za ním zvědavé kachny vydaly do míst, kde mohou být chyceny do pasti. Pak jsou buď chyceny pro maso, nebo pro ornitologické zkoumání.
Na obrazech vlámských mistrů je malý oranžově bílí strakatý pes zobrazován již za doby Viléma Oranžského. Holanďané se domývají, že pestří ptačí psi byli dovezeni španělskou šlechtou během španělské nadvlády. Kooikerhondje byl v Holandsku používán k lovu kachen do tzv. Eendekooi, kachních sítí, po kterých také získal jméno. Lov probíhal tak, že pes obíháním nebo proplaváváním břehů a rákosin naháněl kachny, do zasíťované časti potoka, kde byli kachny zástěnami a sítěmi svedeny do lapací bedny. Koncem 18. století, masivním rozmachem střelných zbraní, začal kooikerhondje postupně mizet. Jen zásluhou baronky van Harderbroekové z Ammerstolu, která od roku 1939 hledala a našla posledních několik žijících jedinců, plemeno nevymřelo úplně. Roku 1943 přišel na svět první vrh a roku 1971 byl uznán standard a roku 1989 bylo plemeno uznáno i FCI.
Povaha
Živý a aktivní pes, sebevědomý s dostatečnou výdrží a vytrvalostí, dobrosrdečný a pozorný ale ne hlučný. Plemeno je spolehlivé a přátelské.
Přátelský a robustní pes je také vhodným psem pro rodiny, které nemají se psy žádné zkušenosti. Velmi přizpůsobivý pes dokáže žít ve městě i na venkově a v každém prostředí je oddaný svému pánu, což byl původně lovec kachen – kooiker; kooi = vnadidlo, nástraha, jakási síťovaná klec, do které se v holandských kanálech chytaly kachny. Kooikerhondje měl za úkol kachny, kterým se zdařilo utéci, zahnat nazpátek do sítí.
Kooikerhondje potřebuje těsný kontakt se svým pánem, kterému je velice oddaný, někdy je na něm až citově závislý. Celé rodině bývá velice příjemným a veselým přítelem a ideálním kamarádem. Miluje lidi, a i k cizím lidem se chová přívětivě. Je to velmi společenský pes a soužití s ostatními psy nebo jinými domácími zvířaty bývá bez problémů.