Mallorská doga

Perro de Presa Mallorquin, Ca de Bou

Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští

Velikost plemene	Střední plemena
Délka života	11 let
Hmotnost pes	35 - 38 kg
Kohoutková výška pes	55 - 58 cm
Země původu	Španělsko
FCI Sekce	2.1 Molossoidní plemena, dogovití psi
Hmotnost fenka	30 - 34 kg
Kohoutková výška fenka	52 - 55 cm
Pobyt plemene	zahrada, byt
Využití plemene	Služební plemena

Popis
Příbuzná plemena
Doporučené produkty
Profily mazlíčků

Osrstění
Krátká a na omak hrubá srst.

Barva srsti
Žíhaná, plavá a černá, upřednostňovány v tomto pořadí. U žíhaných psů jsou upřednostňovány tmavé tóny, u plavých psů je upřednostňován tmavší odstín. Bílé skvrny jsou povoleny na předních tlapkách, na hrudníku a na tlamě až do maximálně 30 % celého povrchu osrstění. Černá maska je také povolena.

Celkový dojem
Typické molossoidní plemeno poněkud delší stavby těla, silná a mohutná, střední velikosti. Rozdíl mezi pohlavími je zřejmý zejména na hlavě, jejíž obvod je výrazně větší u psů než u fen.

Historie
Od dávných časů dovolovala mořeplavba ve středozemní oblasti od východu na západ kulturní a informační výměnu mezi národy. Tyto vzájemné vztahy, ačkoliv byly převážně obchodní povahy, dávaly příležitost i k výměně domácích zvířat. Mezi ně patřili i hlídací a obranářští psi, kteří byli potřeba v přístavech a pobřežních sídlech jako ochrana před piráty a lupiči přicházejícími z moře. Mezi těmito většinou velkými, silnými, odolnými psy s velkými hlavami a mohutným chrupem, se odlišoval jeden typ. Byl to mastif z Iberského poloostrova, který byl ve Španělsku využíván jako lovecký pes nebo bojový pes proti býkům a jiným psům. Toto plemeno doprovázelo krále Jakuba I. na jeho výpravách a přibylo tak kolem roku 1230 na Baleáry. V 17. století přešly Menorca a další oblasti pod britskou správu, v souladu s Utrechtskou úmluvou. Britové s sebou na Baleáry přivezli své vlastní bojové a hlídací psy a zkřížili je s místními mastify Iberského poloostrova, kteří se vyskytovali na Baleárských ostrovech. Na začátku 18. století byly velmi populární boje mezi psy a býky a Britové obývající tyto ostrovy hledali plemeno, které by bylo k těmto zápasům vhodné. Tyto okolnosti vysvětlují název plemene „Ca de Bou“, býčí pes. Ve španělské plemenné knize z roku 1923 je existence tohoto plemene již uvedena. První úřední záznam je z roku 1928 a v roce 1929 bylo toto plemeno poprvé vystavováno na výstavě psů v Barceloně.

Povaha
Klidná povaha, za jistých okolností se uplatní odvaha a statečnost. Snadno vychází s lidmi, je věrný a oddaný svému pánovi. Jako hlídací a obranářský pes je nepřekonatelný. V klidu je důvěřivý a sebevědomý. V afektu se jeho výraz změní na ostrý.Toto plemeno není příliš vhodné pro lidi, kteří nemají žádné zkušenosti se psy. Jeho výchova vyžaduje mnoho trpělivosti a důslednosti, mívá sklon k agresivitě, někdy může reagovat i na malé podněty útokem, pokud je vydrážděn, zaútočí velmi tvrdě. Při jeho výchově je proto nutné tento sklon k agresivnímu chování tlumit a potlačovat, což vyžaduje velkou dávku trpělivosti, protože je to pes velmi silný a bouřlivý. Při správné výchově se může mnohému naučit, a stává se psem přítulným a poslušným. Bude věrným společníkem aktivním, pevným lidem. Tento pes se musí naučit respektovat nejen svého pána, ale i celou jeho rodinu. Nevychovaný a dominantní pes může být velmi nebezpečný. Ca de Bou působí dojmem podsaditého, mohutného a silného psa, je však také velmi čilý a pohyblivý. Je velice odvážný a ochranitelský pes, ke své rodině přítulný a přátelský, svému pánovi věrný. Je to bouřlivý pes, sám k sobě je velmi tvrdý, je vytrvalý a silný, je dobrý hlídač. Základním rysem tohoto plemene je klidná povaha, ale podle okolností se může projevit také odvážně a chovat statečně; s lidmi vychází dobře. Problémy mohou nastat při setkání s jinými psy, vůči nimž se tento pes chová dominantně a bojovně. Jako hlídací a strážní pes je nepřekonatelný. V klidných situacích je důvěřivý a sebejistý; při vzrušení je jeho pohled pronikavý.