Landseer

Landseer europäisch-kontinentaler Typ

Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští

Landseer se stále cvičí jako záchranářský vodní pes, protože má k této práci vžité předpoklady už z doby svého vzniku.

Velikost plemene	Velká plemena
Délka života	11 let
Hmotnost pes	50 - 68 kg
Kohoutková výška pes	72 - 80 cm
Země původu	Anglie
FCI Sekce	2.2 - Molossoidní plemena, psi horského typu
Hmotnost fenka	50 - 68 kg
Kohoutková výška fenka	67 - 72 cm
Pobyt plemene	zahrada, byt
Využití plemene	Služební plemena

Fotogalerie

Popis
Příbuzná plemena
Doporučené produkty
Profily mazlíčků

Osrstění
Osrstění by mělo být s výjimkou hlavy dlouhé, co nejhladší a co nejjemnější, měkké na omak, promísené podsadou; ta není tak jemňoučká, jako u černého novofoundlandského psa. Mírně zvlněné srsti na hřbetě a stehnech se nepřikládá žádný význam. Srst, kterou kartáčujeme proti směru růstu chlupů, musí se opět sama položit do správné polohy.

Barva srsti
Základní barva srsti je jasně bílá s černými plotnami rozmístěnými na trupu a zádi. Krk, hruď, břicho, přední nohy od loktů dolů, zadní nohy od kolen dolů a ocas musí být bílé. Hlava je černá. Za žádoucí znak, který by se měl upevňovat chovem, se považuje bílá oblast tlamy s bílou, symetrickou, nepříliš širokou lysinou, která dělí masku na dvě půlky. Stříkání v bílém podkladu, které se dosud vyskytuje, není vadou, ale je třeba je chovem omezovat.

Celkový dojem
Landseer musí působit dojmem velkého, robustního, harmonických forem. Nohy, zvláště u psů, jsou relativně vyšší než je tomu u černého novofoundlandského psa.

Historie
Podle některých pramenů byl Landseer vyšlechtěn z černobílých štěňat novofundlandského plemene, která byla původně utrácena a jako samostatné plemeno je v Evropě uznáván od roku 1960. Přesto v USA, Kanadě a Velké Británii je stále veden jen jako barevná varianta novofundlandského psa. Předek dnešního novofundlandského psa pochází z Newfounlandu, kam se patrně dostal již s prvními osadníky putujícími z Anglie. Někteří psi, kteří se buď po útěku od svých majitelů, nebo z jiných příčin usídlili v divočině, se přizpůsobili místním krutým podmínkám. Vzhledem k určité geografické izolaci a současně různým křížením s domorodými indiánskými psy a s dnes již vyhynulým velkým medvědím psem, přivezeným Vikingy po roce 1100, i vzájemně mezi sebou začíná v daném prostředí měnit nově příchozí pes v endemického jedince, tj. v živočicha s univerzální upotřebitelností v této divoké a mrazivé krajině. Mění se nejen jeho povahové vlastnosti, ale i tvar těla, osrstění, získává silné běhy s tlapami opatřenými plovacími blánami. U psů se objevuje vydří ocas - oboustranně zploštělý, klenutá hruď dokonale přizpůsobená i k plavání v nepříznivých podmínkách mořského proudu. Navíc získali tzv. "water-resistant" srst - velmi kvalitní, husté a nepromokavé osrstění a velkou vášeň pro práci ve vodě. Psi se stali značně otužilými, téměř nenáchylnými k běžným onemocněním Cestovatel W. E. Cormack, podnikající v roce 1662 pěšky cestu napříč Newfoundlandem, napsat do svého cestovního deníku zážitek, kdy v třeskutém mrazu viděl malé psy, lovící ryby v ledové vodě. S úžasem sledoval, jak se znovu a znovu neúnavně potápěli do nezamrzlých řek a po chvíli se opět vynořovali, zpravidla s ulovenou rybou v tlamě. Vybíhali na břeh, kde své úlovky spořádali, pranic se nestarajíce o to, že na nich voda tuhne v led. Z popisu těchto psů se dá celkem hodnověrně usoudit, že to, co W. E. Cormack viděl, byli předchůdci psů Sv. Jana a tedy i vlastně prapředchůdci dnešních novofundlanďanů. Tyto psi si obyvatelé Newfounlandu pro jejich schopnosti opět začali odchytávat a dále šlechtit.
Počátkem 19. století byly na Newfoundlandu známy dva odlišné typy psa sv. Jana:
1) drobnější krátkosrstí psi (předchůdce dnešního labradora) byli používáni rybáři k donášení ryb a ulovených mořských ptáků z vody
2) mohutní dlouhosrstí psi, používaní jako tažná zvířata a ke sbírání sítí. Z těchto důvodů byli při selekci vybíráni psi větší, silnější a velice odolní. (předchůdce dnešního novofundlandského psa) Místní chovatelé velmi přísnou selekcí vybírali psi, kteří projevovali vytrvalost v tahu, museli mít ochotu k práci ve vodě, pro zatahování sítí, musel být odolný proti chladu, větru a dalším nepříznivým podmínkám, které se na poloostrově Newfoundland každý rok tvrdě projevovaly . S příchodem evropských rybářů různá nová plemena selských psů napomohla formování a osvěžení plemene, ale základní charakteristické vlastnosti zůstaly stejné. Na začátku kolonizace ostrova r. 1610 měl již novofundlandský pes z převážné části svou vlastní morfologii a vrozené chování. Tyto vlastnosti mu umožnily vydržet krutost extrémního podnebí při tahání těžkých nákladů po zemi a nepřízeň moře, kde sloužil jako vodní pes a záchranář. Od roku 1713 do roku 1759 přecházela oblast Newfoundlandu do vlastnictví Anglie a postupem času se rozvinul čilý rybářský obchod mezi těmito dvěma oblastmi. Oba typy těchto psů začali postupně přicházet do Anglie od roku 1800. Zhruba od roku 1820 vytvořil v té době nejznámější malíř zvířat sir Edwin Landseer řadu uměleckých děl, na nichž vypodobnil zcela bílého psa s několika černými plotnami. Jeho nejznámější obraz se jmenuje "Významný člen lidské společnosti". Na tomto obraze leží černobílý novofundlandský pes jménem Paul Pry na přístavní hrázi a pozorně sleduje vodu.