Osrstění
10-15 cm dlouhé, hrubé, husté, lehce zvlněné, na hlavě stejně dlouhé jako na těle, bězích a ocasu, s dobrou podsadou
Barva srsti
Většinou bílá, rovněž bílá s nažloutlou, slámově žlutou, také ve všech odstínech bílé a šedé, s lehkými skvrnami.
Celkový dojem
Větší než střední velikost, silný, přirozeně ostrý hlídací pes, nedůvěřivý k cizím, skromný, přizpůsobivý ve vztahu k horku nebo chladu.
Historie
Jihoruský ovčák je ve skutečnosti pasteveckým, nikoli ovčáckým psem. Bohatost českého jazyka umožňuje onu přesnou identifikaci. Jinak je tomu v ruštině, která zná pro oba typy psů pouze ruský výraz ovčárka. Tento pastevecký pes je odlišný od ostatních ruských, asijských ale i evropských pasteveckých plemen svým původem, ale i dlouhou srstí v čenichové partii, která mnohé prozrazuje, která plemena byla použita při vzniku tohoto poměrně mladého plemene. Podobnost s bearded kolií nebo polským nížinným ovčákem není náhodná. Krym, odkud „jihorus“ pochází, byl odedávna místem intenzivního chovu ovcí. V 17. století přišli ze Španělska společně s chovem merinových ovcí i ovčáčtí psi, kteří měli zabezpečit podmínky chovu, na které byla stáda zvyklá. Tito psi byli pravděpodobně předci dvou dnes velice významných plemen z Iberijského poloostrova a to katalánskému ovčáku Gos ď Atuda Catala a většímu Cao da Serra de Aires. Tito psi byli kříženi s místními pasteveckými psi asijského původu, jako je např. kavkazský pastevecký pes. Došlo tak k umělému zkřížení dvou vývojových větví psů. Výběr jedinců byl veden snahou získat větší a ostřejší psi. Dále byl přikřížen velký a silný kastronský honič a rychlonohý tazy. Tak na jihu Ukrajiny započal mohutný rozvoj chovu nejen ovcí ale i pasteveckých psů. Společně se zvětšováním stád se zvětšovala i potřeba pasteveckých psů a jejich počet šel do tisíců. V chovatelském centru ovcí Askania Nova založeném r. 1828 na jihu Ukrajiny v Taurii bylo chováno pro potřebu ochránit nejen ovce ale i personál farmy před vlky, ale také zloději přes 2000 jihoruských pasteveckých psů. Vypuknutí VŘSR a občanská válka znamenala doslova katastrofu v chovu těchto psů. Farmy se rozpadli a psi zůstali bez využití. Proti nim byla i politika, protože si ho velkostatkáři považovali, stal se jakýmsi symbolem bohatých, tudíž „nepřítelem lidu“ podobně jako barzoj. Navíc to byli tak neúplatní hlídači, kteří střežili i rozpadlé a opuštěné farmy a dovnitř nepustili nikoho cizího, že napadali vojáky obsazující armády, kteří byli nuceni psy postřílet. Znovuobrození plemene probíhalo přemístěním přeživších psů do Moskvy a Leningradu a r. 1939 bylo plemeno zachráněno a ustáleno. Za 2. světové války byli psi znovu zdecimováni, populace byla tak nevelká, že se chovatelé dohodly na křížení s jinými plemeny. Ve 40. a 50. letech bylo mnohokrát registrováno krytí s Kavkazským pasteveckým psem, komondorem, německým ovčákem a královským pudlem.
Povaha
Velmi činorodý, pohyblivý, s rychlými reakcemi.
I přes silnou ochrannou reakci je jihoruský ovčák při důsledném a citlivém vedení neuvěřitelně milý rodinný pes, nádherně chrání dům, zahradu i jiné území, které pokládá za svoje vlastnictví. Od přírody je obezřetný a nedůvěřivý k cizím lidem Vyžaduje stálý kontakt s lidmi a dokáže si jej vynucovat nevtíravým, a na svojí velikost i neobyčejně něžným způsobem. V rodině výborně žije v souladu s dětmi, je velmi přátelský Je velice učenlivý a to, co se naučí, zpravidla nezapomíná.
