Irský vlkodav

Irish Wolfhound

Délka života	12 - 14 let
Hmotnost pes	54,5 kg
Kohoutková výška pes	79 cm
Země původu	Irsko
FCI Sekce	2 - Hrubosrstí chrti
Hmotnost fenka	40,5 kg
Kohoutková výška fenka	71 cm
Pobyt plemene	zahrada, byt

Fotogalerie

Popis
Příbuzná plemena
Doporučené produkty
Profily mazlíčků

Osrstění
Hrubá a tvrdá srst na celém trupu, končetinách a hlavě; zvláště drátovitá. Srst nad očima a ve vousu je mimořádně drátovitá.

Barva srsti
Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.

Celkový dojem
Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci.
Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná velikost 81 cm (32") až 86 cm (34") u psů. Jedinci tohoto plemena musí vykazovat sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.

Historie
Podle nálezů z vykopávek někteří vědci považují za prokázané, že psi typu irského vlkodava byli v Irsku ještě před příchodem Keltů, již v době 400let před naším letopočtem.První písemná zmínka o irském vlkodavovi se datuje roku 391 n.l., kdy římský konzul Quintus Aurelius Symmachus děkuje svému bratru Flaviánovi za sedm irských vlkodavů slovy: "Celý Řím na ně hleděl s obdivem a okouzlením". Irský vlkodav má velmi dlouhou historii. Vytrvalé, klidné a snadno ovladatelné psy používali k lovu a ochraně již Keltové, kteří žili na ostrově, který je dnes znám jako Irsko, již od čtvrtého století před naším letopočtem. Starý irský vlkodav byl pravděpodobně více podobný doze nebo mastifovi. I jinde v Evropě byl používán pes, který se označoval jako vlkodav a byl to vlastně jakýkoliv velký, rychlý a statný pes, který byl schopen splnit požadavky na něj kladené. Tyto velké psy objevili Římané, kteří do Irska přišli počátkem našeho letopočtu. Své vlastnosti získal irský vlkodav pravděpodobně křížením chrtů s dogovitými plemeny. Po chrtech zdědil rychlost a po dogovitých psech sílu, vytrvalost a odvahu. Velcí irští chrti mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale následkem působení klimatických podmínek v Irsku, pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. Podle sbírky zákonů velšského krále Howela Dobrého z roku 930 stál irský vlkodav z chovu krále 240 pencí, kůň 60-120 pencí a ovce 21 pencí. Toto srovnání dokumentuje, jakou cenu měl tehdy dobrý vlkodav, další písemné zprávy pocházejí až z dob pozdějších, např. z roku 1545, kde v dopise žádá král Jindřich VIII. Lorda Deputyho o zaslání několika těchto psů. Roku 1568 říkal Camden „vlkodav se podobá postavou chrtovi, je však silnější než mastif a ovladatelnější než španěl“. Chov a držení vlkodavů bylo v tehdejší době výsadou šlechty, často byli také posíláni darem královským rodinám. Do různých částí Evropy bylo vyváženo tolik vlkodavů, že se stali vzácní i ve své domovině. Byli vyváženi do Anglie, Španělska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Za vlády Cromwlla (1653-1658) přibývalo v Irsku a Anglii nápadně vlků. Byl proto vydán zákaz vývozu vlkodavů z Irska a Anglie. Jako každé plemeno, ani vlkodav se nevyhnul úpadku, na kterém se podepsal nejen pokračující vývoz, ale i vyhubení vlků v Irsku a ve Skotsku. Poslední vlk byl údajně zabit irskými vlkodavy v r. 1786. Omezení počtu vlků v Irsku způsobovalo i omezení počtu irských vlkodavů. Také hladomor kolem roku 1845 zapříčinil, že vlkodav se stal vzácným přepychem. S vymíráním tohoto plemene upadaly v zapomnění i údaje o jeho minulosti a původním vzhledu. Nikdo už přesně nevěděl, zda byl starý vlkodav hladko nebo hrubosrtstý a v jakých barevných rázech se vyskytoval. Kolem roku 1800 se občas objevovaly zprávy o „posledním zástupci své rasy“. Jedním z posledních chovatelů byl Hamilton Rowan z Dublinu, který zemřel v roce 1834. Jeho pes Bran byl také považován za posledního psa tohoto plemene. Kolem roku 1860 začíná kapitán George Graham, skotský důstojník britské armády, který byl významnou osobností i v chovu deerhoundů, s obnovou irského vlkodava. Sestaví chovatelský program a vývoj rasy, vyhledává poslední potomky starých kmenů a sám říká: "Má tento král mezi psy opravdu upadnout v zapomenutí?“. Za velkých finančních obětí začíná 34 let trvající práce na obnově této starobylé rasy. V roce 1886 předložil G. Graham standard plemene, který platí jen s několika nepatrnými změnami dodnes. Za prototyp plemene je uznáván pes O´Leary, jehož preparát je vystaven v Museum of National History v Londýně. V roce 1885 je založen Irish Wolfhound Club v Anglii, obnova plemene úspěšně pokračuje a kolem roku 1900 je dosaženo cíle - toto krásné, vznešené a impozantní plemeno je na vzestupu. V roce 1902 si Irská královská garda zvolila jako maskota irského vlkodava. Již 100 let je možno spatřit, jak irský vlkodav vede oddíl bubeníků a dudáků při střídání stráží u Buckinghamského paláce v Londýně.