Irský teriér

Irish Terrier

Velikost plemene	Střední plemena
Délka života	13 - 14 let
Hmotnost pes	12,25 kg
Kohoutková výška pes	45,5 cm
Země původu	Irsko
FCI Sekce	1 - Velcí a středně velcí teriéři
Hmotnost fenka	11,4 kg
Pobyt plemene	zahrada, byt
Využití plemene	Lovecká plemena

Fotogalerie

Popis
Příbuzná plemena
Doporučené produkty
Profily mazlíčků

Osrstění
Mělo by být husté a drátovité, jakoby rozlámané, avšak stále ploše přiléhající. Jednotlivé chlupy rostou tak hustě a blízko u sebe, že když je rozhrneme prsty, není vidět kůže. Srst není měkká, ani hedvábná, a není tak dlouhá, aby zakrývala obrys těla, zejména u pánevních končetin. Srst není zvlněná, ani kudrnatá. Srst na obličejové části je stejná jako na těle, ale krátká (zhruba 7 mm), téměř hladká a rovná. Mírný vous tvoří jedinou dlouhou srst (dlouhou pouze ve srovnání se zbývající srstí), která je přípustná a také charakteristická. „Kozí bradka“ naznačuje, že osrstěním prostupuje hedvábná a celkově špatná srst.
Běhy: Nohy jsou bez praporců a jsou stejně jako hlava porostlé tvrdou srstí, jež je kvalitou stejná jako na ostatním těle, avšak není tak dlouhá.

Barva srsti
Měla by být jednotná, nejvíce preferovaná je jasně červená, červeno-pšeničná nebo žlutočervená. Na hrudníku někdy bílá skvrna. Malé množství bílé se často objevuje u všech jednobarevných plemen.

Celkový dojem
Pes musí působit aktivním, živým, pružným a houževnatým dojmem. Musí mít dostatek substance, zároveň však nesmí být nemotorný, neboť rychlost, vytrvalost a síla jsou pro něj velmi důležité. Irský teriér nesmí být „tupý“ ani „těžký“, nýbrž by měl být stavěn na „liniích rychlosti“, představujících elegantní „sportovní typ“.

Historie
Z Irska pocházejí čtyři plemena teriérů, která se dosti značně liší od teriérů na kontinentu či v Anglii. Teriéři se do Irska dostali ze Skotska, kde vytvořili určitou větší a vyšší varietu, mezi 15 až 18 palci (38 – 45,7 cm) vzniklou pravděpodobným křížením s místním irským vlkodavem a staroanglickým black and tan teriérem v oblasti kolem Corku a Ballymena.
Pes, který je nyní oficiálně nazýván irským teriérem, je pravděpodobně nejstarší z irských plemen teriérů, avšak záznamy jsou tak vzácné, že by bylo značně obtížné tento názor přesvědčivě prokázat. Irský teriér stojí někde mezi Velšteriérem
a Erdelteriérem, není-li vlastně zrzavým Foxteriérem. Barva irského teriéra nebyla do 80. let 19. století pevně stanovená. Kromě typicky červeného zbarvení bylo uváděno ještě žluté, šedé černé s pálením a dokonce i žíhané, které bylo připisováno křížení s anglickým buldokem. V této době byl kupírovány i uši. V roce 1899 byl založen specializovaný chovatelský klub, vznikly snahy vyřadit černé psy s pálením a žíhané psy, takže s nástupem 20. století měli již všichni irští teriéři červenou srst a byl také vypracován první standard, zachycující v podstatě současnou podobu irského teriéra.
Červeně zbarvený irský teriér se brzy objevil na výstavách v Anglii a ve Spojených státech, kde byl s nadšením přijat. Irský teriér byl používán k chytání krys a králíků, při lovu na lišky či jezevce i při pronásledování vyder. Jeho výkony jako loveckého psa byly srovnávány se španěly, přinášení s labradorským retrívrem a práce v terénu s pointerem nebo setrem, to vše při zachování typických vlastností teriérských, tj. odvahy, ostrosti, temperamentu, chuti do práce, bystrosti a živosti.
Pověst irského teriéra se dále rozrostla během první světové války, kdy byl uprostřed válečné vřavy používán jako posel, čímž prokázal jak svou inteligenci, tak svou nebojácnost. Na výstavě byl irský teriér poprvé představen roku 1873 v Dublinu, ve třídě teriérů vážících pod 9 liber (4,08 kg). V následujícím roce už mohl vážit do 12 liber a v roce 1875 už nejméně 16 liber (7,25 kg). Koncem 19. století hledání optimální hmotnosti a velikosti pokračovalo a přes extrémních 40 liber (18,1 kg) se v roce 1891 ustálilo na hranici 24 liber (10,8 kg). Po 31. prosinci 1899 bylo anglickým Kennel Clubem zakázáno předvádět na výstavách jedince s kupírovanýma ušima.
Od té doby nosí irský teriér přirozeně vztyčené, dopředu klopené ušní boltce.
Kromě loveckých předností je ceněn i v domácnosti, jako ochránce a hravý společník dětí, během druhé světové války se ovšem projevil i jako spolehlivý služební pes, především ve zdravotní službě.
První klub tohoto plemene byl založen v Dublinu 31. března 1879. Irský teriér se stal prvním představitelem skupiny teriérů, kterého English Kennel Club na konci 19. století uznal jako původní irské plemeno.

Povaha
Irský teriér je hravý a dokáže si zjednat respekt u ostatních psů, je však také pozoruhodně oddaný, má dobrou povahu a je laskavý k člověku. Je-li však napaden, projeví odvahu lva a bude bojovat až do úplného konce. Irský teriér si nezaslouží svou pověst, že se často pouští do potyček s jinými psy, a to dokonce někdy i ve výstavním kruhu. Vyžadují-li to okolnosti, dokáže být irský teriér krutý a nelítostný, avšak je to laskavý společník, kterého lze snadno vycvičit. Je přesně takový, jak byl kdysi popsán: „strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana“. Irský teriér se velmi rychle stává členem rodiny.