Fríský ohař

Stabyhoun, Frisian Pointing Dog

Velikost plemene	Střední plemena
Délka života	12 - 14 let
Hmotnost pes	15 - 20 kg
Kohoutková výška pes	53 cm
Země původu	Holandsko
FCI Sekce	1.2 - Kontinentální ohaři s dlouhou srstí – typ epagneul
Kohoutková výška fenka	50 cm
Pobyt plemene	zahrada
Využití plemene	Lovecká plemena

Popis
Příbuzná plemena
Doporučené produkty
Profily mazlíčků

Osrstění
Dlouhá a hladká srst po těle; může být mírně zvlněná na zádi. Srst na hlavě je krátká. Srst na zadní straně předních nohou, stejně jako ta, která tvoří kalhoty na stehnech je hrubá a bohatá, spíš chundelatá, než tvořící praporce. Na zadních nohou je srst dlouhá. Srst poněkud kudrnatá je znamením křížení a takto osrstěný jedinec nemůže být považován za stabyhouna.

Barva srsti
Černá, hnědá nebo oranžová s bílými znaky. V bílých partiích je přípustné stříkání, stejně jako smíšená srst (bělouš).

Celkový dojem
Je to ohař normálních proporcí, silný, s dlouhou srstí, obdélníkového rámce, jeho tělesná konstrukce není ani příliš hrubá, ani přehnaně jemná. Kůže je přiléhající k tělu, netvoří lalok. Pysky nejsou převislé (větrné).

Historie
Stabyhoun se původně vyskytoval v lesnatých krajích jihovýchodního Fríska, kde sloužil jako všestranně upotřebitelný pes. Vyskytovalo se několik velikostních rázů podle použití. Tažní psi, kteří se používali na tahání vozíků i jako hlídači byli velcí, mohutní a silní, zatímco lovečtí psi byli spíše menší. Pomocí tohoto psa byla lovena drobná zvěř jako např. kachny, holuby, ale také vydry a tchoři. Díky svému dobrému čichu, který byl schopen rozpoznat kořist i pod zemí, byli také používáni jako specialisté na lov krtků a hrabošů, kteří způsobovali velké škody v zemědělství, zvláště v květinářském odvětví. Během hospodářské krize ve 30. letech si mnohý nezaměstnaný majitel stabijhouna vydělal mizerný výdělek prodejem kožek krtků a hrabošů. Jezdil po zemi na kole se svým stabijhounem a nabízel sedlákům své služby při pronásledování těchto podzemních škůdců luk, zahrad a záhonů. Z tohoto důvodu se odchovávali jen malý psi, které šlo bez potíží převážet v košíku na kole, proto byl upřednostňován malý ráz. Velká štěňata ve vrzích byla utrácena. Od roku 1940 nebyl stabijhoun téměř nikde v Holandsku chován, proto začali někteří holandští kynologové v roce 1942 s programem na záchranu stabijhouna. Bylo velmi problematické sehnat čistokrevné psy. Většina z nich byla beztak malých a použitelných jen pro lov hlodavců a krtků a tato malá forma, Mollevanger – hledač krtků, neměla v standartu sestaveném v rove 1971 místo, rozhodli se proto chovatelé křížit tyto jedince s wetterhounem. Výsledkem byl sice větší a silnější pes, avšak s nežádoucí vlnitě kudrnatou srstí.

Povaha
Je věrný; milý a učenlivý jako společenský pes, inteligentní, klidný, poslušný, snadno cvičitelný, ostražitý. Nikdy nemá problematický charakter a není agresivní.