Osrstění Srst by měla být drátovitá, tvrdá a hustá. Skládá se z husté podsady a krycí srsti, která nesmí být nikdy příliš krátká, je tvrdá a dobře přiléhá k tělu. Krycí srst je drsná, dostatečně dlouhá, aby bylo možné zkontrolovat její texturu, není rozježená ani zvlněná. Srst na končetinách má sklony být poněkud měkčí. Na čele a na uších je srst krátká. Typickým znakem plemene je vous, který se tvoří na tlamě a není příliš jemný, a dále huňaté obočí, které lehce zastírá oči.
Barva srsti - čistě černá s černou podsadou; - pepř a sůl; - černo-stříbrná; - čistě bílá s bílou podsadou
U psů se zbarvením pepř a sůl je chovatelským cílem střední odstín se stejnoměrně rozloženým, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou barevné odstíny od tmavě ocelově šedé až po stříbřitě šedou. Všechny barevné odstíny musí vykazovat tmavou masku, která podtrhuje výraz a musí harmonicky ladit s příslušným barevným rázem. Výrazné bílé znaky na hlavě, na hrudi a na končetinách jsou nežádoucí.
U černo-stříbrné barvy je chovatelským cílem černá krycí srst s černou podsadou; bílé odznaky nad očima, na lících, na vousech, na hrdle, na přední straně hrudi dva dělené trojúhelníky, na nadprstí hrudních končetin, na tlapách, na vnitřní straně pánevních končetin a kolem řitního otvoru. Čelo, šíje a vnější strana uší by měly být - stejně jako krycí srst - černé.
Celkový dojem Malý, silný, spíše podsaditý než štíhlý, drsnosrstý, elegantní zmenšený dokonalý obraz knírače, bez nedostatků provázejících trpasličí vzhled.
Historie
Na přelomu století se vydal na svoji cestu malý knírač z oblasti Frankfurtu nad Mohanem, tehdy se ještě označoval jako drsnosrstý trpasličí pinč. Vytvořit z různých podob, velikostí a typů a z chaosu nejrůznějších druhů tvrdé, měkké a hedvábné struktury srsti malého psa, který se svým exteriérem a povahovými vlastnostmi dokonale podobá svému většímu bratru, střednímu kníračovi, rozhodně nebyla lehká úloha. Psi podobní knírači se totiž objevovali už počátkem 16. století v Bavorsku a Württembersku. Říkalo se jim hrubosrstý malý pinčové nebo opičí pinčové.
Tito psi, spolu s malým hladkosrstým pinčem, ovlivnili vzhled dnešního malého knírače. V druhé polovině 18. století byla situace chovu pinčů velmi složitá. V oblastech severně od Alp se vyskytovali různí malí psi, nazýváni jednotným názvem opičí pinč. Zkřížením menších jedinců středního knírače a malého opičího pinče vznikl dnešní trpasličí knírač. Po založení Klubu chovatelů pinčů v roce 1895 byli tito nejednotní psi rozděleni do tří plemen. Tak vzniklo plemeno opičího a trpasličího pinče a malého knírače.
Nebylo lehkou úlohou vytvořit z různých forem, velikostí a typů a směsí tvrdých, měkkých a jemných struktur srstí, malého psa, který by plně odpovídal exteriéru a povahovým kvalitám jeho většího bratra, středního knírače Záměrem šlechtění bylo vytvořit zmenšený a co nejvěrnější obraz knírače, a ten byl korunován úspěchem. Předkové malého knírače byli nasazováni do stájí a stodol, aby zde chytali myši a krysy. Malý knírač je však dnes využíván spíše jako společník, i když si stále udržel vlastnosti výborných pracovních psů. Je schopen výcviku i zkoušek, má schopnost zvládnout i cviky služebního výcviku, samozřejmě s ohledem na jeho velikost. Malý knírač se dobře uplatní při vyhledávání drog na celnicích.
Povaha
Jeho povahové rysy odpovídají povahovým rysům knírače a jsou charakteristické temperamentem a chováním malého psa. Chytrost, neohroženost, vytrvalost a ostražitost jsou vlastnosti, které z malého knírače činí příjemného domácího psa a současně také hlídacího a společenského psa, kterého lze bez problémů chovat i v malém bytě.
Malý knírač je velmi inteligentní a pozorný pes, který však bývá dosti paličatý a svéhlavý. Je velice živý a temperamentní, je ostražitý a neúplatný hlídač. V okruhu rodiny si svého pána obvykle vybírá sám, a bývá na něm citově velmi závislý.
K cizím lidem se však chová velmi zdrženlivě a nedůvěřivě. Pokud se pes již ve štěněčím věku seznámí s kočkou nebo jinými domácími zvířaty, bývá obvykle soužití bez problémů. Tento pes nebývá agresivní nebo útočný, jinými psy se však snadno nechá zlákat ke rvačce. Pokud má malý knírač s dětmi dobré zkušenosti z mládí, vychází s nimi velmi dobře a je jim výborným kamarádem. Malý knírač je elegantní pes, který má však v sobě mnoho temperamentu. Proto je při jeho výchově nutná důslednost. Pro knírače je vhodný i výcvik na cvičišti, kde se pes výborně zaměstná a vybije si svou energii. Výcvik však vzhledem k jeho tvrdohlavosti vyžaduje mnoho trpělivosti. Malý knírač je vhodný pro chov v bytě.
