Osrstění
Letní srst se velmi liší od zimní srsti.
V zimě převládá podsada, která spolu s pesíky krycí srsti tvoří bohatou srsti, pokrývající celé tělo a vytvářející výrazný límec kolem krku. V letní srsti převládá krycí srst. Teplotní změny na podzim a v zimě mají velký vliv na podsadu, ale alespoň dispozice k podsadě musí být vždy zřejmá. Břicho, vnitřní strana stehen a šourek musí být pokryty srstí.
Barva srsti
- od světle po tmavě vlkošedou.
- od světle po tmavě zvěřinově hnědou, tzv. „bos“ hnědá (lesní hněď).
- od světle krémově bílé po bílou.
- pigmentace nosní houby, očních víček, pysků a drápků má být u vlkošedých a bílých jedinců černá. U „bos“ hnědé nebo krémově bílé játrová. Srst je světlejší na spodní části těla, vnitřní straně končetin a praporcích na stehnech.
Vlkošedí a „bos“ hnědí jedinci mají tmavší barvu na vnější straně končetin. Mají mít také výraznou masku.
Celkový dojem
Saarloosův vlčák je silně stavěný pes, jehož vnější vzhled – stavba těla, pohyb a srst – připomíná vlka. Jeho tělesná stavba je vyvážená, má poměrně dlouhé končetiny, aniž by vypadaly příliš dlouhé. Rozdílné druhotné pohlavní znaky jsou u psů i fen dobře vyjádřené.
Historie
V minulosti bylo učiněno mnoho pokusů zkřížit domácí plemena psů s vlky, podařilo se to však až nizozemskému chovateli Leendertovi Saarloosovi. Koncepce L. Saarloose bylo vytvořit hnědě zbarveného „ evropského vlčáka“, ideálního pracovního, inteligentního a především „ ne degenerovaného“ psa a v jeho chovných plánech mu později pomáhal holandský genetik Dr.L. Hagedoorn.. K získání nového plemene křížil od roku 1930 vlky, chované v zoologické zahradě, s německými ovčáky. První výsledky byly neuspokojivé, ale cestou důsledné selekce Saarloos dosáhl svého cíle. Plemeno však bylo uznáno „Holandským klubem chovatelů psů“ až po smrti svého zakladatele roku 1975.
Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé i když o více jak 20 let starší, než nám více známý československý vlčák. První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Ke svému pokusu koupil evropskou vlčici „ Fleur“ ze ZOO Blijdorp v Rotterdamu a jako otce štěňat zvolil svého německého ovčáka Gerard van Fransenum (Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild) jehož předci sloužili v první světové válce. Fleuřina „rodina“ evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod, proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům byla na její počest dávána ruská jména. Všechny následující matky - vlčice pojmenovával L. Saarloos opět „Fleur“ a kolem počtu vlků v tomto plemeni není tedy jasno dodnes.
Některé prameny hovoří dokonce o 4 – 6 vlčicích. Pan Saarloos nikdy nekladl důraz na exteriér, jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byla povaha! L. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit jako policejní a záchranářské vodní psy. Avšak bez větších úspěchů. Začátkem padesátých let zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů a sám zde své vybrané vlčáky trénoval.
Někteří se ukázali jako mimořádně vhodní pro tuto činnost, byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Jako průvodce vychoval a vycvičil jednoho vlčáka i pro svoji nevidomou manželku. Selekci na povahu prováděl L. Saarloos vždy důkladně, ale i přesto se stále rodilo velmi mnoho vlčáků příliš plachých, nedůvěřivých a nejistých v neznámých situacích. 13. ledna 1969 ve věku 84 let pan Leendert Saarloos umírá. I když se toho pan L. Saarloos již nedožil, 5. června 1975 byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy a na počest svého tvůrce byli „evropští vlčáci“ přejmenováni na SAARLOOS WOLFHOND.
Přestože přes 300 vlčáků bylo trénováno jako slepečtí vodící psi a někteří i byli pro tuto činnost využíváni, není dnes saarloosův vlčák kvalifikován jako pracovní pes. Obrovské úsilí samotného L. Saarloose trénovat a používat vlčáky jako policejní či záchranářské psy selhalo, přestože někteří jeho vlčáci splnili testy policejních psů. Jeho oblíbený pes „Yro“ který byl použit v roce 1963 jako poslední při křížení „Fleur II“ a znovu přilití vlčí krve, měl složeny záchranářské zkoušky. Vlčí původ je však silnější, než by se na první pohled mohlo zdát…….a saarloosův vlčák si toto dědictví nese již mnoho generací.