Portugalský podenco

Podengo Portugues

Velikost plemene	Střední plemena
Hmotnost pes	4 - 20 kg dle varianty
Kohoutková výška pes	20 - 70 cm dle varianty
Země původu	Portugalsko
FCI Sekce	7 - původní plemena loveckého typu
Pobyt plemene	zahrada, byt
Využití plemene	Lovecká plemena

Fotogalerie

Popis
Příbuzná plemena
Doporučené produkty
Profily mazlíčků

Osrstění
Krátká nebo dlouhá srst, střední tloušťky, krátkosrstá varieta má hladkou srst, dlouhosrstá varieta má drátovitou srst (podobnou štětinám divočáka). Krátká srst je hustší než dlouhá. U dlouhosrsté variety je pod spodní čelistí znatelná „bradka“. Bez podsady.

Barva srsti
Převažující barvou je žlutá a plavá v nejrůznějším odstínu, nebo tříslová, také černá. Zbarvení je jednotné nebo s bílými znaky. Může být i bílé (jako základní barva) se znaky v uvedených barvách

Celkový dojem
PORTUGALSKÝ PODENGO VELKÝ: silný pes se spoustou hmoty, především užívaný při lovu jelenů.
PORTUGALSKÝ PODENGO STŘEDNÍ: střední velikost i hmota těla, dobře vyvážené proporce, dobré osvalení, silná kostra.
PORTUGALSKÝ PODENGO MALÝ: malý pes poněkud protažených proporcí, který je užíván pro lov králíků stejně jako pro vyhánění králíků z nor.

Historie
První písemná zmínka o těchto „králičích psech“ je z roku 1199 z období vlády krále D. Sancha I. Historické dokumenty obsahují i další odkazy na tyto psy. Malý portugalský podengo je zmiňován od 15 století. Tito malí lovci a čističi obydlí od nezvané havěti již několik století plní také úlohu společníků v domácnosti. K lovu využívala portugalské podengy v historických dobách nejen šlechta, velmi oblíbeni byli i mezi prostým obyvatelstvem. Zde sehrávali významnou úlohu. Chudí lidé využívali podengy odpradávna k lovu z existenčních důvodů, k zajištění obživy a zejména v době nouze na těchto houževnatých a nenáročných psech často záviselo přežití rodiny. To jim vyneslo obrovskou popularitu u určitých vrstev obyvatelstva, paradoxně však zapříčinilo poněkud obtížné oficiální přijetí tohoto plemene. V dnešní době se s portugalskými podengy setkáváme na celém území Portugalska, i když nejvíce je jich v oblastech Vysoké Alentejo, Estremadura a v oblasti na sever od řeky Douro.Původně se hladkosrsté typy vyskytovali spíše na severu země. Jejich srst byla více přizpůsobena deštivému klimatu – dříve uschla a nehrozil zápal plic. Naopak hrubosrstí podengové jsou lépe přizpůsobeni na sušší klima jihu, kde je delší srst chrání před nadměrným horkem. Chov portugalských podengů se velmi dlouho řídil spíše přirozenou selekcí než vnějšími zásahy člověka. Prvořadým kritériem byla dokonalá adaptace na dané prostředí a lovecké schopnosti. Proto si až do dnešních dnů uchovali všechny své vynikající vlastnosti po předcích. Specializovali se především na lov králíků, kteří se na Iberském poloostrově vyskytovali ve velkém množství, ale např. portugalský podengo velký lovil i zvěř do velikosti divočáka. Pracoval vždy ve skupině a nebylo výjimkou, že svou loveckou vášeň zaplatil životem. Využíval se také jako hlídací pes. Dnes je velký portugalský podengo na pokraji zániku, a to zejména hladkosrstý typ. Počty těchto psů drasticky klesají od 70 let 20. století, údajně kvůli zemědělské a lesnické politice Portugalska. Za vše hovoří počty zápisů, které zaregistroval v letech 1984 až 2001 Portuguese Kennel Club. Celkem bylo v tomto období zapsáno pouze 26! Velkých hladkosrstých. V současné době působí v Portugalsku 2 chovatelé, kteří se snaží o jejich záchranu. Všichni podengové loví štvaním, přičemž kořist na volném prostranství vyhledávají pomocí charakteristických výskoků do výšky. Dělá to i portugalský podengo malý, i když v jeho podání tato činnost vypadá poněkud komicky.
PORTUGALSKÝ PODENGO VELKÝ se téměř nevyskytuje a i ve své domovině je velmi vzácný. Často se využíval k lovu spíše větší zvěře spárkaté.
PORTUGALSKÝ PODENGO STŘEDNÍ je na tom o něco lépe. Je to vynikající lovec, který je schopen pracovat jak samostatně, tak i ve větších skupinách, často malými podengy. Jimi vyhnané králíky z nor pronásledují na povrchu. Při lovu uplatňují nejen výborný zrak a sluch, ale i čich. Jsou schopni sledovat stopu i v extrémně náročných terénech, jsou odolní vůči vysokým teplotám. Přestože je střední portugalský podengo přece jen více nezávislý a poněkud odtažitý, i on se dobře uplatňuje jako živý a oddaný společník a jako hlídací pes.
O něco častěji než s většími velikostními rázy se můžeme setkat s PORTUGALSKÝM PODENGEM MALÝM. Právě tento nejmenší z portugalských podengů na první pohled nevykazuje znaky, které by nasvědčovaly jeho příbuznosti s primitivními loveckými plemeny ze Středomoří. Přesto je tomu tak. I přes svou trpasličí velikost je nadaný silným loveckým pudem a extrémní odolností. Ve své domovině je využíván k loveckým účelům zejména ve smečkách s portugalskými podengy středními. Je schopen vyhánět králíky ,ale i škodnou z míst, kam se jiní psi nedostanou – ze skalních rozsedlin, kamenitých nor a neprostupných porostů. Proto je označován jako „ poslední zdroj “. Malí podengové také vždy sloužili k lovu obtížných hlodavců v domech, stodolách a dvorech.