Bulteriér

Nejlepší profily

Bull Terrier

Velikost plemene	Střední plemena
Délka života	13 let
Hmotnost pes	24 - 30 kg
Kohoutková výška pes	50 - 55 cm
Země původu	Velká Británie
FCI Sekce	3 - teriéři typu bull
Pobyt plemene	zahrada, byt
Využití plemene	Služební plemena

Fotogalerie

Popis
Příbuzná plemena
Doporučené produkty
Profily mazlíčků

Osrstění
Krátká, hladce přiléhající, rovná a na omak drsná srst s jemným leskem. V zimě se může vyskytovat jemná podsada.

Barva srsti
U bílých je srst čistě bílá. Pigmentace kůže a znaky na hlavě se nepenalizují. U barevných jedinců barva převládá; Všechny odstíny jsou rovnocenné, žíhané se dává přednost. Černá žíhaná, červená, žlutá a tříbarevná jsou přijatelné barvy. Tečkování v bílé srsti je nežádoucí. Modrá a játrová jsou vysoce nežádoucí.

Celkový dojem
Pes silné konstituce, svalnatý, vyvážený a aktivní, s bystrým, rozhodným a inteligentním výrazem. Jeho jedinečnou vlastností je klabonosá hlava vejčitého tvaru. Bez ohledu na velikost musí být jasně vyjádřen pohlavní výraz – psi samčí a fenky samičí.

Historie
James Hinks byl obchodníkem se zvířaty na Worcester Street 53 v Birminghamu.
Neobchodoval pouze se psy, ale také s divokými zvířaty. Počátkem 60. let 19. století reagoval Hinks na zavedení formálních psích výstav a rostoucí poptávce po psech jako osobitých společnících a rozvinul chov původního bull and teriéra až do podoby, v jaké jej známe dnes. Hinksovi psi, často označováni jako „Hinks Breed“ byli přesnější a vykazovali konzistentní vzhled a lepší zauhlení končetin, na rozdíl od bull and teriérů. Charakterizovala je bílá barva a byli často označování výrazem „White Cavaliers“ (bílý kavalír). Brzy se jejich popularita rozšířila do celého světa. Bulteriéry vystavoval Hinks poprvé v roce 1862, ale s chovem začal již kolem roku 1850. Původní barevné bull and teriéry křížil se staroanglickými bílými teriéry a různými jinými plemeny. Další linií chovu byli kříženci buldoků se staroanglickými bílými teriéry. Tímto krokem eliminoval vliv buldoka na předsunutí spodní čelisti.
Až do padesátých let 19. století Hinks stále přiváděl křížením do plemene nové „rasy“.
Na výstavě psů v Birminghamu vyhrál s jedním ze svých psů r. 1890 první cenu pro „Original Bulldog's“ a s druhým první cenu za „Old English White Terrier's“. Z tohoto je tedy patrno, jak byli psi v ranném chovu nejednotní. Hinks po sobě o chovu zanechal bohužel jen kusé poznámky. O prvních chovatelských aktivitách Jamese Hinkse se proto ví jen velice málo. John Henry Walsh byl jedním z prvních autorů, kteří Hinksovi připisovali zásluhy na vytvoření nové linie bulteriérů. Neví se však přesně, která plemena Hinks použil pro svou tvorbu, natož v jakém pořadí a množství, i když je známo, že mezi ně patřil buldok, původní barevný bull and teriér, hladkosrstý teriér, dalmatin a případně vipet, popřípadě greyhound a foxhound. Poslední dva jmenované uvádí angličtí autoři z přelomu 19. a 20. století, např. Hugh Dalziel ve své knize British Dogs z roku 1897.

Povaha
Udatný, odvážného ducha, milující zábavu. Je vyrovnaného temperamentu a je schopen disciplíny. Třebaže je tvrdohlavý, je mimořádně přátelský k lidem. Jako úvod k povaze bulteriéra je vhodné použit výstižné vyjádřeni jednoho známého zahraničního chovatele: „Pokud říkáme, že bulteriér je gladiátor psího rodu pak máme tímto označením na mysli jeho historické kořeny, pokud mluvíme o bílém kavalírovi, máme na mysli cíl jeho výchovy “.
Typický bulteriér je aktivní, zvídavý a hravý pes, který rád „šaškuje'. Je poměrně učenlivý ale zpravidla nebude „bezhlavě' poslouchat Vaše povely jako např. německý ovčák. Snaží se s pánem smlouvat a nabízet kompromisy za úplatu nějakým vtipem. Vaši nesmyslnou dogmatičnost pro přesné vykonání cviku bulteriér zpravidla nepochopí. Štěňata mají vždy velmi „napilno' a mnoho bulíků je stále aktivních a hravých až do zralého středního věku (5-6 let), proto zapadnou velmi dobře do rodin, které s nimi sdílejí volný čas a jsou ochotny své aktivity svému bulteriérovi přizpůsobit. Avšak, pro svou postavu těžkého atleta, není dobré jej přetěžovat aktivitami, které jsou určeny pro jiná, např. ovčácká, nebo lovecká plemena, zvláště pak ne v horkých letních dnech. To ovšem neznamená, že by byl bulteriér nějaký lenoch, který Vám bude překážet, jen je třeba při aktivitách brát ohled na jeho konstituci a původní využití. Samozřejmě s Vámi zvládne procházku i tůru, může běhat a hrát si s jinými psy, plavat, lovit, věnovat se sportovní kynologii nebo disciplínám speciálně určeným pro bulteriéry.
Adaptují se však dobře i v klidnějším prostředí, například v domovech starších, ale aktivních lidí na penzi, kteří mohou mnoho času trávit se svým psem.
Bulteriéři jsou všeobecně velmi pohodlní psi, kteří většinu dne lenoší a svou energii si vybijí až na procházce, cvičáku nebo při jiných psích aktivitách. Nelze však nechat bulteriéra zcela bez jakéhokoli fyzické aktivity, v takových situacích se začnou nudit a ničit zařízení domu, bytu či zahrady. Vzhledem k síle jejich čelistí mohou být škody na majetku velice vysoké.