Osrstění
Velmi bohatá, velmi dlouhá a lišící se podle oblastí. Textura je hrubá (kozí srst), zvláště na přední části těla. Od poloviny hrudníku k zádi a na všech končetinách má srst sklon tvořit prameny, nebo je tvoří, v závislosti na věku jedince. Tyto prameny začínají na linii hřbetu a spadají po stranách těla. Na hlavě je srst méně hrubá a zakrývá oči. Na končetinách musí být srst rovnoměrně rozložená ve tvaru měkkých chomáčů, spadajících k zemi, vytváří dojem sloupů na předních končetinách, na zadních končetinách tvoří prameny, ale ne praporce. Podsada je tak krátká a hustá, že není snadné vidět kůži. Na omak musí být mastná.
Barva srsti
Jednobarevná šedá nebo šedé skvrny všech možných odstínů od nejjemnější šedé ke světlejšímu odstínu šedé a k černé. Isabela a světle plavá jsou povolené. Jednobarevná černá srst je povolena, pokud je černá opravdu temná. Jednobarevná bílá srst není povolena. Bílé skvrny jsou přijatelné, pokud jejich plocha nepřesahuje 1/5 celkové plochy srsti.
Celkový dojem
Bergamský ovčák je pes střední velikosti, prostého vzhledu, s bohatou srstí pokrývající všechny části těla. Mohutná stavba, ale dobře proporční. Celkový vzhled odpovídá psovi středních proporcí a kvadratického rámce. Je vyvážený jak ve vztahu k velikosti (heterometrie = normální proporce mezi velikostí a různými částmi těla), tak ve vztahu k profilům (alloidismus = soulad mezi profily hlavy a trupu).
Historie
Toto staré plemeno hlídačů stád se rozšířilo ve všech oblastech italských Alp, celkové množství těchto psů bylo zvláště velké v bergamských údolích, kde byl velmi rozvinutý chov ovcí.
Dle některých pramenů je plemeno známé již z dob dávnověku, je příbuzné všem evropským ovčákům zvláště pak s Maďarskými ovčáky. Na území severní Itálie (kraj Bergamo) se pravděpodobně dostali s ugro- finskými cestovateli. Je pro něj charakteristická jakoby do vřetýnek smotaná srst vyskytující se u většiny plemen pocházejících z předka tibetského teriéra. Takováto srst sloužila nejen jako tepelná izolace, ale také psa ochraňuje od zubů nepřátel. Dodnes je příznačná pro ovčáky horských území severní Itálie a Maďarska.
Povaha
Úkolem bergamského ovčáka je hlídat a provázet stáda, pro což má výborné předpoklady díky své ostražitosti, koncentraci a psychické vyrovnanosti. Jeho ochota se učit spolu s umírněností a trpělivostí jej činí vynikajícím hlídacím a společenským psem, vhodným pro mnoho různých úkolů. Vytváří si blízké vztahy s lidmi.
Toto plemeno potřebuje poměrně hodně pohybu. Ten můžete svému psovi poskytnout, budete-li s ním často chodit na procházky. Na dobře oploceném prostoru si bergamský ovčák uspokojí svou potřebu pohybu. Ještě nyní se bergamský ovčák používá při práci se stádem a je proto opravdovým pracovním psem, který rozhodně nepatří do panelového bytu. Je vynikající hlídač.
