Osrstění
srst hladká na hlavě, silná, hustá, pevná a přiléhající k tělu, 3 až 4 cm dlouhá. Na stehnech a spodní straně ocasu jsou nevýrazné, ale nezbytné praporce. Podsada je krátká, jemná, hustá a prachová, nejlépe v barvě myší šedi, velmi přiléhavá a neprosvítá přes krycí srst.
Barva srsti
a) černá s pálením (černá s pálenými znaky): „červená punčoška“. Černá barva je velmi sytá, pálení je barvy veverky. Pálené znaky jsou rozmístěny následovně:
- skrvny nad očima.
- na stranách tlamy, postupně se ztrácející k lícím, nikdy nedosahující až pod ucho.
- na hrudníku, nejlépe dvě skvrny.
- pod krkem
- pod ocasem.
- na končetinách, postupně se ztrácející směrem vzhůru, v žádném případě nepokrývá více než 1/3 končetiny, poněkud výše sahá na vnitřní straně končetiny.
b) harlekýn (modře skvrnitý s pálenými znaky): šedá, černá s pálením, podíl černé a šedé je stejný, skvrny jsou dobře rozmístěné, někdy převládá černá. Pálené znaky jsou stejné jako pro barvu černou s pálením.
Malá bílá skvrna na hrudníku se toleruje.
Celkový dojem
beauceron je velký, pevně stavěný, robustní, mohutný, dobře stavěný a osvalený, bez znaků lymfatičnosti (hrubosti).
Historie
Beauceron představuje největší a nejsilnější formu ovčáckého psa. P. Mégin píše r. 1888 o „Chien de Beauce“ jako nejstarší formě francouzského ovčáka. S dnešním beaceronem neměl tento pes pravděpodobně mnoho společného. Měl dlouhou hedvábnou srst po těle a krátkou srst na hlavě a nohách. Jistí francouzští chovatelé si vzali kolem roku 1896 za cíl vyšlechtit krátkosrstého ovčáka, který předčí všechna ostatní ovčácká plemena co do líbivého vzhledu tak v pracovní výkonnosti a bude konkurovat nově vyšlechtěnému Stephanitzovému německému ovčákovi. Právě Stephanitz se domývá, že francouzští chovatelé za účelem získání impozantního psa, křížili původní beaucesské ovčáky s německými dogami, aby získali většího, elegantního, hladkosrstého psa, novodobého beaucerona. Právě v tuto dobu se rozlišil beaucesský ovčák na dvě odlišná plemena, a to na beaucerona a briarda. Beauceron je pes pro všestranné použití. Je možno ho použít jako pracovního psa, hlídání objektů, lidí i svěřeného majetku má v genech, všichni jedinci však nejsou stejní, některé je možno mít i jako společníky.
Beauceroni mají na zadních tlapách tzv. vlčí paspárky, které se vyskytují i u ostatních psích plemen a jsou ve štěněcím věku odstraňovány. Oproti tomu je u beaucerona vyžadován dvojitý vlčí paspárek , kde je alespoň jedno kostní spojení k pánevní končetině. Pes, i když je dokonalý, ale neprokáže tyto nepotřebné páté a šesté prsty na tlapách, je uznán nezpůsobilý chovu.
Povaha
Přímý přístup a sebevědomí. Výraz je přirozený, nikdy plachý nebo ustrašený. Povaha beaucerona je jemná a nebojácná.
Beauceron je pes univerzálních pracovních vloh. Spolehlivě zastane práci ovčáka, honáka a stádo ochrání stejně dobře jako pastevecké plemeno. V zemi původu a v západní Evropě je beauceron pro tyto účely hojně používán.
Toto plemeno má vše, co by si mohl přát snad každý majitel velkého plemene psa. Je dostatečně velký, statný, silný. Zároveň je i velmi temperamentní, rychlý a ohebný. Jeho inteligence je velmi vysoká, paměť dlouhodobá, dá se říci až sloní. Je mimořádně učenlivý. . Při správném vedení získáme výborného pracovního, věrného, vyrovnaného a oddaného psa. Beauceron vyžaduje pevnou ruku, přitom však milé zacházení. Velmi pečlivě sleduje chování svého pána a kriticky posuzuje jeho smysl, logiku, správnost a spravedlivost. Získá-li ve svého pána a jeho rodinu důvěru, není nad něj. Jsou věrní rodině, většinou jsou to psi jednoho pána. Někteří se uplatní i jako psi záchranáři. Jsou vhodní i pro sportovní využití, možno je využít jako ovčácké psy. Jsou vitální a pohybliví, vyžadují dostatek pohybu a podnětů. Nepatří mezi psy, kteří by pokrytecky předstírali lásku a náklonnost k člověku, když k němu necítí žádné sympatie. Pečlivě si vybírá, komu věnuje svou důvěru.
| Sdílet: | Share on Facebook | Tweet | Share on Google+ |
|---|
