Osrstění
Srst je dlouhá, jemná, ale pevná, jen mírně zvlněná, hedvábně lesklá; ne příliš bohatá. Český teriér se upravuje stříháním (nůžkami). Na přední straně hlavy a nad očima se srst nestříhá, tvoří vous a obočí. Na spodní straně končetin, hrudníku a břicha je rovněž dlouhá nestříhaná srst. Ve výstavní kondici má být srst na šíji, plecích a hřbetě ne delší než 1-1,5 cm. Na bocích po stranách trupu a na ocasu je kratší a zcela krátká je na uších, lících a na dolní straně krku, na loktech, stehnech, lýtkách a okolo řitního otvoru. Přechod mezi ostříhanými a neostříhanými partiemi musí být příjemný na pohled a nikdy ne náhlý.
Barva srsti
Český teriér má dvě variety barvy srsti:
- šedomodrý (štěňata se rodí černá)
- světle kávově hnědý (štěňata se rodí čokoládově hnědá)
U obou typů zbarvení jsou přípustné žluté, šedé nebo bílé odznaky na hlavě (vous, líce), hrdle, hrudi, břichu, končetinách a v okolí řitního otvoru. Někdy se vyskytuje bílý límec nebo bílá špička ocasu. Základní barva musí vždy převládat.
Celkový dojem
Krátkonohý, dlouhosrstý, dobře stavěný a dobře osvalený teriér se spíše menším klopeným uchem, obdélníkového formátu.
Historie
Teriéři jsou veskrze britským jevem. Na ostrovy přišli sice z kontinentu, ale novým podmínkám se postupně přizpůsobili tak, že vlastně utvořili zcela specifickou a dá se říci, že i vývojově samostatnou skupinu. Vysokou mírou specializace, která se obrazila v četnosti teriérských plemen, v jejich povaze i vzhledu, se prosadili s úspěchem takřka na celém světě. Docházelo ovšem i k tomu, že to, co bylo možné považovat za přednost na britských ostrovech, nevyhovovalo plně v klimatických a geografických podmínkách např. Austrálie nebo střední Evropy. Specializace teriérských plemen tedy pokračovala, a to buď samoúčelně, přirozeným výběrem, jako v případě australského či brazilského teriéra, nebo plánovitě jako v případě českého teriéra či německého loveckého teriéra. František Horák z Klánovic u Prahy, se jako zaměstnanec státních lesů opatřil roku 1932 skotského teriéra, pro lov lišek, jezevců ale i taky jako upotřebitelného psa při zaječích honech. Tehdy byli ještě tito teriéři pracovním plemenem a velmi ostrým norníkem, avšak v našich podmínkách, nevyhovovali především příliš nízkou tělesnou stavbou, poměrně silnou kostrou a značnou hmotností, potíže působilo i dlouhé osrstění, za nevýhodu osvědčenou v praxi považoval Horák i vztyčené ušní boltce, kterými se do zvukovodů dostávaly v hlinitých a písčitých norách nečistoty a psi trpěly záněty. Skotským teriérům příliš nevyhovovala ani chůze ve vysoké trávě, krátký hřbet snižoval potřebnou vytrvalost. Roku 1939 si pořídil ke skotským teriérů ještě sealyham teriéra, kteří byli sice méně ostří, zato však ovladatelnější než skoti, k tomu rádi lovili a měli vynikající čich. Ovšem chybějící pigment v pokožce sealyham teriéra, zvyklého na anglické podnebí, měl za následek časté ekzémy z intenzivního slunečního záření, proto se František Horák rozhodl, že spojí dobré lovecké vlastnosti obou plemen a vyvaruje se jejich nedostatků v jednom plemeni. Měl představu nízkonohého teriéra, dokonale vyhovujícího středoevropským podmínkám, s malými klopenými boltci, dobře chránící při norování zvukovod, s dobrou pigmentací na celém těle. Srst neměla být příliš bohatá a drsná s jednoduchou úpravou stříháním. Za nezbytně nutné považoval Horák aby všichni psi použití pro chov měli složenou loveckou zkoušku. V roce 1949 tedy Fr. Horák přikročil k realizaci myšlenky, jež v něm zrála již 15 let, a spojil svou fenu skotského teriéra Donka Lovu zdar se sealyhamským psem Buganier Urqelle. Ze tří štěňat narozených 25. 12. 1949 zůstal naživu jeden žíhaný pes, jenž dostal jméno Adam Lovu zdar, č. 1 v soukromé plemenné knize pana Horáka, byl však bohužel v roce 1951 nechtěně zastřelen při honu na zajíce. Zakladatelem nového plemene se tedy stal žíhaný pes BALDA Lovu zdar (č. 2), syn sealyhama Buganier a feny skotského teriéra Scotch Rose, který je první, tehdy ještě Horákem zvaný, teriér z Čech. František Horák tak vytvořil nové plemeno, které podle jeho vlastních slov je ideálním kompromisem mezi dvěma plemeny norníků - skotským a sealyhamským teriérem. Získal tak plemeno cele pigmentované (po skotovi) s praktickým klopeným uchem (po sealyhamovi). Roku 1959 představil František Horák, odborné i široké veřejnosti, své teriéry na mezinárodní výstavě psů v Liberci.
